CHARAKTERISTIKA ÚSTAVU

Ústav byl založen v roce 1922 jako Dendrologický ústav. Garantuje výuku širokého spektra biologických předmětů zaměřených na rostliny a jejich společenstva pro řadu oborů studia Mendelovy univerzity v Brně. Jedná se zejména o obecnou a speciální botaniku, dendrologii, fytocenologii, lesnickou typologii, ekologii krajiny, ochranu přírody a krajiny, geobiocenologii a ekofyziologii dřevin. V posledních letech je rozvíjena také problematika agrolesnictví v oblasti subtropů a tropů. Ústav spravuje herbáře a xylotéku (okolo 80 000 položek) a arboreta (Křtiny, Řícmanice a Habrůvka), které jsou důležitou součástí výuky a výzkumu. Výzkumné aktivity ústavu se týkají využití molekulární biologie v taxonomii a populační ekologii, ekofyziologie dřevin - zejména na orgánové úrovni, biologie domácích i adventivních druhů rostlin (dřevin i bylin) a dynamiky vývoje lesních geobiocenóz.

Historie

Historie

V rámci nově založeného lesnického odboru Vysoké školy zemědělské v Brně (dnes Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně) byl v roce 1922 (v prostorách dnešního Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie) zřízen Dendrologický ústav. V jeho čele stál od počátku prof. PhDr. August Bayer, dr. h. c. (řádným profesorem jmenován v roce 1936), který toto pracoviště během svého působení v letech 1922–1941 postupně vybavil rozsáhlou knihovnou, sbírkami, laboratoří a dílnou. Dendrologický ústav byl jedním z nejlépe řízených a koncepčně fundovaných pracovišť na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně. Pro pedagogické a vědecké účely ústavu založil v roce 1928 PhDr. Bayer arboretum ve Křtinách (na Školním lesním statku "Masarykův les" Křtiny) a o deset let později začal budovat arboretum v Brně. Toto arboretum se v druhé polovině padesátých let stalo celoškolským objektem a po rozšíření základem dnešní Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně. Vedle toho, s cílem zvýšit estetickou, rekreační a výchovnou hodnotu území Školního lesního statku, byly pod patronací odborníků Dendrologického ústavu vytvářeny a exotickými dřevinami osazovány lesní palouky, zákoutí a vyhlídky, které se dodnes udržují.

Po zatčení a umučení prof. PhDr. A. Bayera, dr. h. c. v koncentračním táboře v Mauthausenu (1942) se vedení ústavu ujal jeho asistent a později profesor RNDr. Alois Zlatník, DrSc. Vytvořil nové a dodnes účelné pedagogické členění ústavu s názvem Katedra lesnické botaniky a fytocenologie (1946–1992). Jako vynikající přírodovědec a lesnický odborník byl prof. Zlatník zakladatelem československé geobiocenologické typologie lesa a sítě lesních rezervací. Po roce 1950 zůstal sice prof. Zlatník členem katedry, ale v důsledku tehdejších deformací společnosti byl zbaven jejího vedení a katedru řídili prof. Ing. Miroslav Vyskot a prof. Ing. Josef Kantor. V roce 1956 byla při katedře zřízena ministerstvem školství Vědecká laboratoř geobiocenologie a typologie vedená profesorem Zlatníkem. Toto pracoviště mělo velký význam pro lesnický typologický výzkum, zejména pro důsledné uplatňování komplexního ekologického přístupu od jedince po biocenózu. Profesor Zlatník byl autorem první naší učebnice ekologie (vyšla pod názvem Základy ekologie v roce 1972). Pod přímým vlivem profesora Zlatníka se formovala řada významných osobností, např. RNDr. Antonín Vězda (lichenolog evropského významu), doc. Ing. Zdeno Ambros, CSc., doc. Ing. Jaroslav Horák, CSc., doc. Ing. Jaromír Vorel, CSc. (významní lesničtí typologové), p rof. Ing. Milan Križo, DrSc., Dr. h. c. (palynolog a botanik, později působící na Vysoké škole lesnické a dřevařské ve Zvolenu), doc. RNDr. Ing. Jindřich Chmelař, DrSc. (významný dendrolog a světově uznávaný odborník na rod Salix a zakladatel sbírky vrb v univerzitních arboretech v Brně a ve Křtinách) a řada dalších jeho žáků.

Na počátku 60. let vedl krátce katedru doc. Ing. Jindřich Chmelař, DrSc. (1968–70 založil arboretum v Řícmanicích).

V roce 1963 byl jmenován vedoucím katedry prof. RNDr. PhMr. Miroslav Penka DrSc., dřívější děkan Farmaceutické fakulty UJEP v Brně. Za jeho působení bylo ve spolupráci s doc. Matovičem vybudováno externí pracoviště Hackerova školka ve Křtinách, kde byl prováděn fyziologický výzkum. Prof. Penka byl zároveň i vedoucím Katedry pro Mezinárodní biologický program, v roce 1976 přejmenované na Ústav ekologie lesa. Úzké sepětí obou pracovišť vedlo k lesnické aplikaci základního výzkumu (např. v oblasti vodního provozu rostlin a obecně fyziologie dřevin) a mělo vliv i na posun vědeckého zaměření jiných oborů a kateder lesnické fakulty.

V letech 1983–1991 vedl katedru prof. Ing. Anton Matovič, DrSc., který vystudoval dřevařskou specializaci lesního inženýrství. Pod vlivem prof. Zlatníka a svých kolegů rozvíjel zejména nauku o dřevě v návaznostech na ostatní lesnické, svou povahou biologické, disciplíny katedry a Ústavu ekologie lesa. V posledních letech svého působení připravil otevření studia dřevařského inženýrství a zřízení nového Ústavu nauky o dřevě, jehož základ tvořila část pracovníků katedry. Toho bylo dosaženo roku 1995, kdy se oboru nauka o dřevě otevírá technický směr rozvoje.

V letech 1991–1993 stál v čele pracovního kolektivu katedry doc. Ing. Jaromír Vorel, CSc. Zaměřil se na geobiocenologickou problematiku lesů v rozsáhlém prostoru střední Evropy a připravil tak odborné zázemí pro zahraniční spolupráci našich studentů a absolventů. V roce 1992 bylo pracoviště přejmenováno na Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie. V roce 1991 posiluje kolektiv katedry doc. Ing. Antonín Buček, CSc., který se detailně zabýval Územními systémy ekologické stability krajiny.

Prof. Ing. Jaroslav Koblížek, CSc., který ovládá široké spektrum botanických disciplín, úžeji je specializován na systematickou botaniku, dendrologii a užitkové rostliny byl vedoucím ústavu v letech 1993–2007. Založil se svými kolegy Nadační fond prof. Augusta Bayera, kladoucí si za cíl rozvíjet dědictví po všestranném biologovi a zakladateli ústavu. Za jeho působení došlo k rozšíření aktivit ústavu do oblasti subtropů a tropů. Od roku 1999 je prováděn výzkum na ostrově Sokotra (Jemenská republika). K poslední změně názvu ústavu došlo v roce 2005.

Od roku 2007 do roku 2014 byl vedoucím ústavu prof. Dr. Ing. Petr Maděra, který je profesně zaměřen na ekologii dřevin, jejich populací a společenstev s přesahem do geobiocenologie a ekologie krajiny. V letech 2008–2011 předseda české společnosti pro ekologii krajiny (CZ-IALE). V roce 2008, s příchodem profesorů Jana Čermáka a Naděždy Naděždiny se prohlubuje činnost ústavu v oblasti ekofyziologie dřevin, zároveň se rozvíjí výzkum nízkého lesa (pařezin) a zintenzivňuje se působení v tropech a subtropech (Etiopie, Jemen, Nikaragua, Vietnam, Zambie atd.). Též byl založen studijní obor Hospodaření s přírodními zdroji tropů a subtropů.

Od roku 2015 do roku 2019 vedl ústav doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc., který se zabývá dendrologií s ekologií dřevin a introdukovanými druhy stromů a keřů. Podílel se na založení oboru Arboristika a tvorbě akreditačních materiálů studijního programu Arboristika na LDF MENDELU, jehož je garantem. V rámci řešení grantů se zahraniční podporou byly studovány odezvy vegetace na změny klimatu a ohrožené druhy autochtonních dřevin. Dále byly rozvíjeny projekty v zahraničí (Kambodža, Malajsie aj.). Zvýšená pozornost byla též věnována tuzemským památným a významným stromům a starobylým výmladkovým lesům.

Současným vedoucím ústavu (od 1. 2. 2019) je opět jmenován prof. Dr. Ing. Petr Maděra.

Současnost

ÚLBDG je jediným pracovištěm v ČR, které dlouhodobě rozvíjí geobiocenologický výzkum i jeho aplikace v lesnictví, ochraně přírody a krajiny, územním a krajinném plánování i v ochraně životního prostředí.
Ústav má 5 oddělení:

  1. Oddělení ekofyziologie rostlin (dřevin)
  2. Oddělení botaniky
  3. Oddělení dendrologie
  4. Oddělení lesnické typologie, geobiocenologie a ekologie
  5. Oddělení tropů